Kráčet ke svatosti spolu, jako pár, je možné, krásné, mimořádně plodné a má zásadní význam pro dobro rodiny, církve i společnosti.
Jan Pavel II.
Pán Ježíš svůj první zázrak učinil na svatbě, když ve vesnici Kána v Galileji proměnil vodu ve víno. A celá Bible je plná příběhů i ponaučení o tom, že Bůh se raduje z lidské lásky mezi mužem a ženou.
Hned v prvních kapitolách Písma nacházíme vyprávění, jak Bůh při stvoření světa muži a ženě požehnal a pozval je, aby se mu podobali v tom, že jejich láska bude dávat nový život. Naopak na samotném konci Bible je dovršení světa znázorněno jako svatba mezi Bohem a lidmi a celým stvořením. Střed a vrchol Písma tvoří příběh o Ježíšovi, jeho smrti pro druhé a jeho zmrtvýchvstání. Tato skutečnost byla křesťany velmi brzo chápána jako mystická svatba Krista a jeho snoubenky – církve.
Když tedy křesťané uzavírají manželství, nejedná se pouze o obyčejnou lidskou smlouvu, ale o uskutečnění toho nejhlubšího povolání, které Bůh vložil do lidské přirozenosti a zároveň o zobrazení lásky a věrnosti, kterou má Kristus ke své církvi.
Zdroj: Liturgie.cz
Mám zájem o svatbu v kostele
Chtít uzavřít sňatek „před církví a před Bohem“ je krásná věc a je dobré po ní toužit. Protože se však jedná o křesťanskou svátost a zároveň o úkon, který má právní dopady a je vázán právními přepisy, je k tomu nutné splnit několik podmínek a vyřídit několik formálních náležitostí.
- Pro svatbu v kostele je nezbytné, aby byl alespoň jeden ze snoubenců pokřtěn v římskokatolické církvi.
- Zároveň je nutné, aby se jednalo o první sňatek, tj. aby ani jeden z partnerů nebyl rozvedený (v některých případech je sňatek také možný, je ale nutné věc přezkoumat).
- Svatbu je nejpraktičtější mít v kostele v místě bydliště jednoho ze snoubenců (pokud je pokřtěný pouze jeden, pak v místě bydliště pokřtěného). Pokud snoubenci plánují svatbu v jiném kostele, budou potřebovat tzv. propuštění z farnosti. Jedná se o jakési dovolení faráře z místa bydliště, že svatba může být jinde (je tedy nutné kontaktovat faráře z místa bydliště pokřtěného snoubence).
- Je nejpraktičtější, aby snoubence oddal farář z kostela, kde se bude svatba konat. Pokud má svatbu vést jiný kněz, bude potřebovat od faráře z daného kostela svolení.
- Pokud je jeden ze snoubenců pokřtěný mimo katolickou církev, nebo není pokřtěný vůbec, bude potřeba zažádat o tzv. dispens (o dovolení uzavřít manželství s nekatolikem) na biskupství.
- Farář místa, v němž se má svatba konat, bude potřebovat výpis z křestní matriky pokřtěného snoubence. Tento výpis nesmí být starší než tři měsíce. Bude tedy nutné kontaktovat faráře z kostelů, v nichž byli snoubenci pokřtěni.
- Je nutné navštívit matriku a přinést požadované doklady; od matričního úřadu v obvodu, v němž se má svatek konat, je k svatbě v kostele naopak potřebné získat „osvědčení o splnění požadavků pro uzavření manželství církevní formou“.
- Před samotným sňatkem je zvykem absolvovat tzv. přípravu na manželství buď ve farnosti v místě bydliště, nebo s oddávajícím knězem či jáhnem, nebo přípravu, kterou nabízí Centrum pro rodinu.
Základním předpokladem je domluvit se včas (půl roku dopředu) s knězem, který by Vás měl sezdávat, aby bylo možné vše naplánovat a ke sňatku se připravit.
V případě zájmu o svátost manželství se neváhejte obrátit na kněze ve farnosti.