❌ Na této stránce se momentálně pracuje.
Je možné, že zde některé informace nenajdete, nebo budou nepřesné.
Přijďte, prosíme, později.
Historie
Nacházíte se v prostředí, ze kterého můžete vnímat historií několika staletí. Postupujme tedy tak, jak čas v chrámu ubíhal.
Augustiniánský klášter
Na místě, kde se nacházíme, stávala původně obranná tvrz s kostelíkem sv. Kříže. Obě stavby však byly zničeny za válek moravských markrabat.
Až roku 1391, založil Petr z Kravař klášter Navštívení Panny Marie u Alžběty v horách. Do Prostějova pozval Augustiniány z Roudnice nad Labem. Ti postavili nový klášter a kostel ve stylu vrcholné gotiky, podle vzoru kláštera v Roudnici. Tím se posílila prestiž a význam města. Pozvedl se jeho kulturní a duchovní život. Klášter byl založen pro dvanáct řeholníků v čele s proboštem. Probošt byl v klášteře nejvyšší autoritou, druhým představeným byl převor.
Pohromy
Kostel v průběhu dějin postihlo několik pohrom různého druhu. Roku 1430 to byly, za složité politické situace, husitské války. Tehdy byl ještě zcela nedokončený kostel a klášter zničen a vypálen. Proto se nám z původní gotické podoby dochovalo velmi málo.
Po husitských válkách patřila většina obyvatel Prostějova k utrakvistům – kališníkům. Ti neměli zájem na opravě katolického kostela. Využili pouze zbytky svislého zdiva kostelní lodi. Vznikla tak místo trojlodního kostela jednolodní síň s rovným dřevěným malovaným stropem. Zničený presbytář – prostor u hlavního oltáře – oddělili zdí.
Až v letech 1586 – 1588 po napomenutí hejtmana Petra Turnovského z Tarnůvky se přešlo k důkladnějším opravám kostela. Zeď oddělující loď od presbytáře byla zbořena a kostel dostal 158 let po zničení novou gotickou podobu. Kostel byl zasvěcen sv. Kříži a utrakvistům sloužil sto let. V roce 1622 vrátil kníže Karel z Lichtenštejna kostel katolické duchovní správě. Další katastrofou byla třicetiletá válka, kdy bylo město opuštěné a vyrabované Švédy.
Požár města r. 1697
Největší pohromou však byl obrovský požár v roce 1697, který zasáhl téměř celý Prostějov. Z kostelní lodi zůstaly stát pouze holé zdi. Presbytář ovšem zůstal zachován, klenba i krov požár přestály. Kostel nutně potřeboval novou přestavbu. Zdivo lodi by neuneslo zatížení klenbou, a proto byly do kostela vestavěny pilíře, které nesou barokní klenbu, proti nim, stojí venkovní opěrné pilíře gotické. Vznikly tak boční kaple a také galerie ve výšce kůru. Vysoká gotická okna byla galerií rozdělena, většina oken na severní straně kostela byla zazděna. Při požáru byl zázračně ušetřen pouze dřevěný kříž. Kostel byl přesvěcen na titul Povýšení sv. Kříže a zázrakem uchovaný kříž byl přenesen na hlavní oltář, kde se nachází již po tři staletí.
Architektura
Kostel je jednolodní, 50 metrů dlouhý, 14 metrů široký a výška lodi je téměř 18 metrů. Loď je od presbytáře oddělena vítězným obloukem s freskou Krista Vládce (Pantokrator) ve štukovém rámu. Na farní budově je umístěna pamětní deska Karla Dostála Lutinova, faráře zdejšího kostela, který se zasloužil o jeho moderní výzdobu.
V současnosti se do kostela vchází ze severní strany. Dříve tomu však tak nebylo. Do chrámu se vcházelo ze západní strany. Po ničivém požáru v roce 1697 byl však hlavní vchod přesunut do těchto míst. Na severní a jižní straně je kostel uzavřen štítovými gotickými stěnami.
Kostelní loď má strmou sedlovou střechu. Po pravé straně vidíte věž kostela, nejstarší část kostela a zároveň původní část gotické tvrze, která zde kdysi stávala. Střecha věže je barokní. S kostelem sousedí budova fary, jejíž fasádu zdobí pamětní deska významnému místnímu faráři Karlu Dostálu Lutinovi, který pro obnovu kostela na počátku 20. století získal významné umělce.
Presbytář má gotickou žebrovou klenbu. Vitráže v oknech pocházejí z konce 19. století. Vitrážových oken je zde sedm, jedno je z poloviny zazděné, zazděné je i okno za hlavním oltářem
Vybavení kostela
Předsíň
Předsíň, kterou za chvílí budeme procházet, je renesanční přístavbou. Římsa nad hlavním vchodem je zhotovena ze starých náhrobních desek pocházejících ze zrušeného hřbitova bývalého Rajského dvora. Vstupní dveře jsou barokní, bohatě vyřezávané a zdobené kováním.
Výklenky vedle vchodu
Po levé straně je skupina přístavků, která kdysi tvořila tzv. Kalvárii. Přístavky pocházejí z doby po roce 1622, kdy zde byla obnovena katolická duchovní správa a dříve je vyplňovaly sochy připomínající Kristovo utrpení a smrt na Kříži.
V největším výklenku bývalo dříve sousoší Poslední večeře Páně, to se v současnosti nachází na hlavním oltáři kostela sv. Petra a Pavla; nyní je zde umístěna barokní socha Panny Marie Křtinské z výklenku jednoho domu na Žižkově náměstí.
Památník obětem 1. světové války, který pochází z roku 1919. Jeho autorem je akademický sochař František Bílek. Pískovcový reliéf, který sochař vytesal za pouhé čtyři dny znázorňuje sv. Václava v knížecím rouchu. Toto dílo je hodnoceno jako jedno z nejlepších Bílkových děl.
Ve výklenku byly dříve sochy Kristus na hoře Olivetské a Loučení s Pannou Marií (pro špatný stav jsou odstraněny).
V bočním výklenku Žalář Krista Pána se dochovala původní barokní socha spoutaného Krista.
V Božím hrobu je socha mrtvého Ježíše Krista zabaleného v plátně.
Vitráže
Svatý Antonín a svatá Anna
Okno sv. Antonín a sv. Anna vytvořila Zdenka Vorlová-Vlčková. Tato umělkyně studovala malířství ve Vídni a jako první Češka zde složila státní zkoušku. Většina vitráží je secesní a pochází ze začátku 20. století.
Křížová cesta
Významným uměleckým dílem kostela je křížová cesta Františka Bílka, dalšího umělce pracujícího na pozvání Karla Dostála-Lutinova. Zajímavostí je, že František Bílek trpěl tzv. daltonismem, tato vada mu zabraňovala rozeznávat některé barvy. Obrazy jsou sice namalovány olejovými barvami v tlumených odstínech, ale ne obvyklou technikou pro olejomalbu, vrstva barvy je velmi tenká. Tóny se lehce mění se slunečním světlem. František Bílek namaloval pouze 13 zastavení z obvyklých 14. Dvanáctým zastavením je samotný hlavní oltář. František Bílek vytvořil i dřevěné rámy. Byl především sochař a řezbář. V rámech je nad obrazy cyklus řezeb s náboženskými vizemi Františka Bílka a pod obrazy cyklus řezeb Panny Marie na křížové cestě, vše je doplněno Bílkovými krátkými texty. Více informací o křížové cestě naleznete na samostatné stránce zde.
Oltáře
Hlavní oltář Povýšení sv. Kříže
Hlavní oltář je nejstarším oltářem ve farním kostele. Po obnovení katolické duchovní správy byl upraven ke katolickým bohoslužbám, avšak za třicetileté války byl zničen. Obnovený oltář přestál velký požár, po požáru na něj byl umístěn zázračný kříž a sochy Panny Marie a sv. Jana. V roce 1759 byl nahrazen novým, mramorovým. Tvůrcem oltáře je Jan Ležatka z Kroměříže. Sochařská výzdoba je ze dřeva, některé části jsou z kovu. Sloh je barokní a výška oltáře je 15 metrů.
Ve spodní části je sarkofágová mensa, Za ní je umístěn skříňový mramorový svatostánek, ve kterém se uchovávají proměněné hostie – Nejsvětější svátost oltářní. Na svatostánku jsou dva andílci se svícny. Napravo a nalevo od svatostánku jsou dvě stále se modlící postavy andělů cherubů. Retabulum na vysoké podnoži tvoří pět sloupů s korintskými hlavicemi, které nesou kladí s baldachýnem završeným korunou. O střední sloup je opřen dubový kříž o výšce 593 centimetrů. Tělo Krista ze 17. stol. je v životní velikosti. Povšimněte si jeho neobvykle svěšené hlavy doprostřed ramen.
Kolem horní části kříže je dvojitá svatozář. Vedle kříže jsou umístěny dvě postavy v nadživotní velikosti z roku 1703 Na levé straně je to Panna Maria a napravo svatý Jan. Na okrajích podnože retabula jsou dvě sochy andělů. Jeden drží kopí, druhý houbu napíchnutou na třtině – což jsou atributy Kristova umučení.
Pod baldachýnem je postava Boha Otce, neseného čtyřmi anděly, na oblacích se žezlem a zeměkoulí. Nad ní vznášející se holubice představující Ducha svatého. Koruna je završena mongramem IHS ve svatozáři.
Oltář sv. Cyrila a Metoděje
Oltář byl postaven na paměť tisíciletého výročí příchodu slovanských věrozvěstů na Moravu. Již v roce 1889 byl ale nahrazen mramorovým oltářem pocházejícím z olomouckého dómu, který byl regotizován a barokní oltáře byly odstraněny. Oválný rám uprostřed, z černého mramoru, je určený pro oltářní obraz. Jde o kopii známého obrazu „sv. Cyrila a Metoděje“ od Jana Matějky z Velehradské baziliky. Sochy jsou dřevěné, vysoké asi 150 centimetrů. Vpravo je socha sv. Pavla s otevřenou knihou. Na protější straně je sv. Petr. V rukou má nebeský klíč a zavřenou knihu. Nejvyšší část oltáře tvoří nástavec z šedého mramoru. Štítek v ratolestech nese nápis „Svatí apoštolové chraňte nás, které jste křesťany učinili“. Uprostřed je obraz sv. Jana Nepomuckého z roku 1889. Pravici má v gestu mlčení. Na oltáři jsou také sochy sv. Jana Evangelisty a sv. Jana Křtitele.
Oltář sv. Václava
Naproti oltáře sv. Cyrila a Metoděje je oltář sv. Václava. Jeho zasvěcení se v průběhu ději od roku 1703 několikrát změnilo. – Původně zde stál dřevěný oltář s obrazem Boží Prozřetelnosti. Když byla na oltář postavena socha Panny Marie Mariazellské, byl nazýván oltářem Panny Marie Marizellské. V roce 1889 jej nahradil současný mramorový, pocházející také z olomouckého dómu a byl zasvěcen Janu a Pavlu. Je zhotoven z různobarevných mramorů. K svatováclavskému miléniu roku 1929 vytvořil Jano Köhler olejomalbu „Zavraždění sv. Václava“ a oltář se stal oltářem sv. Václava Na levé straně oltáře je sv. Ambrož, biskup a učitel církve. Na protější straně stojí socha sv. Augustina. Na římsách jsou umístěni dva andílci. V tvarově složitém rámu je umístěn obraz sv. Jana Sarkandera, kterého při své návštěvě České republiky svatořečil v Olomouci papež Jan Pavel II. Sv. Jan Sarkander podobně jako Jan Nepomucký odmítl prozradit zpovědní tajemství.
Oltář Panny Marie Bolestné
Nynější oltář pochází z období po velkém požáru. Nad oltářní menzou je nika, vysoká dva metry. Uvnitř je socha Bolestné Panny Marie s paprskovitou svatozáří a s tělem Krista na klíně. Na pravé straně oltáře je socha sv. Veroniky. Ta podle legendy doprovázela Krista na křížové cestě, podala mu roušku, aby si mohl otřít zkrvavenou tvář. Jeho obličej se však do roušky otiskl. Naproti je socha sv. Máří Magdalény. Na římse sedí dva andělé, kteří drželi symboly Kristova umučení.
Oltář Úzkostí Kristových
Boční oltář Úzkostí Kristových připomíná události Zeleného čtvrtku. Pochází z roku 1703 a je ve stejném slohu jako protější oltář. Z téhož roku jsou i sochy Krista s Andělem útěchy, sv. Petra a sv. Jana. Sochy na podstavcích jsou pevně spojeny se sloupy, byly totiž zhotovovány přímo na oltáři. V zaskleném výklenku je klečící postava Ježíše Krista, nad ním je Anděl útěchy. Nad hlavicemi sloupů sedí opět po obou stranách dva andílci.
Na vrcholu oblouku vidíme sedící postavu Boha Otce se zeměkoulí a žezlem. Za ním je v paprscích symbol IHS – Ježíš, Spasitel lidstva. (latinsky Iesus Hominum Salvator; jedná se o první tři písmena řecké podoby jména Ježíš IHSOYS).
Oltář sv. Anděla strážce
Boční oltář sv. Anděla strážce byl zřízen po požáru roku 1703 ke cti sv. Floriána a sv. Anděla strážce. Je pravděpodobně pořízen z darů občanů města.
Po stranách oltářního obrazu sv. Anděla strážce jsou sochy sv. Valentina, patrona zamilovaných a sv. Blažeje patrona trpících. Další sochy znázorňují sv. Apolonii, v ruce drží kleště, je patronkou zubařů a sv. Agátě. Agáta, dříve česky Háta je ochránkyní před ohněm. Je uctívána především na Sicílii. Na rukách v knize drží ňadra. Podle legendy byla krutě mučena. Nejprve ji uřezali prsa, která jsou jejím atributem. Na vrcholku oltáře se soška již zmíněného sv. Floriána, patrona hasičů, u nohou má hořící dům a v ruce vědro.
Oltář Čtrnácti svatých pomocníků
Boční oltář 14 svatých pomocníků je pravděpodobně zhotoven olomouckými umělci roku 1703. V dolní části je pak zasklený výklenek připomínající jeskyni – se sochou sv. Rozálie. V ruce drží kříž, u boku má lebku jako znak pomíjivosti života.
Na oltáři jsou umístěny sošky 14 pomocníků: Sv. Jiří, sv. Pantaleon, sv. Diviš, sv. Jiljí, sv. Kryštof, sv. Achác, sv. Barbora, sv. Eustach, sv. Erasmus, sv. Kateřina, sv. Cyriak, sv. Blažej, sv. Markéta, sv. Vít.
Každý z těchto pomocníků má jinou zvláštní moc, pro kterou byl vzýván. Například sv. Kryštof byl nápomocen před náhlou smrtí. Lidé věřili, že na jeho obraz se stačí jen podívat. Svatý Vít je zase patronem českých králů, vzýval se také v časech bouřek a zemětřesení. Lidé hlavně ve středověku, kdy morové epidemie a velké požáry nebyly neobvyklé, věřili v pomoc těchto svatých. Přinášelo to jisto útěchu. Na oltáři je také obraz sv. Tekly. A na jeho vrcholu je korunování Panny Marie.
Oltář Nanebevzetí Panny Marie
Původní oltář tohoto názvu byl zde již roku 1633. Nynější je opět z období po velkém požáru. Obnovit a znovu postavit jej nechal Martin Wunderlich. Byl čtyřikrát ženatý a na oltář nechal umístit nejen svého patrona sv. Martina na bílém koni, ale i patronky svých čtyř manželek: Sv. Annu – po Anně Pacherové, sv. Juliánu, po křestní patronce jeho druhé ženy. Sv. Juliána v řetězech drží spoutanou obludu. Dále sv. Apolonii, pro třetí Wunderlichově ženě, Apolonii Dřímalové z Plumlova a sv. Pavlínu po poslední manželce. Ve středu oltáře je obraz Nanebevzetí Panny Marie.
Oltář svatého Josefa
Oltář sv. Josefa je z roku 1765. Jeho postavení je neobvyklé: šikmo k vítěznému oblouku. Obraz sv. Josefa pochází z roku 1879 a na jeho spodní části je nápis „pros za nás“. Oltář je nejvyšší ze všech bočních oltářů. Je v barokním slohu. U nejvyšší části je monogram Panny Marie. Uprostřed se nachází barokní obraz sv. Anny vyučující svoji dceru Marii od malíře Sebastiniho. V popředí je sv. Jáchym, otec Panny Marie. Před bočními sloupy jsou dvě sochy. Vpravo sv. Roch, ochránce proti moru. Vlevo pak sv. Šebestián. Také on je patronem proti moru. Je přivázán ke stromu, na těle má rány po šípech.
Kazatelna
Kazatelna je ve slohu barokním. Vchod je ze staré sakristie. Kazatelna je ozdobena čtyřmi reliéfy církevních otců z leva doprava jsou to: sv. Jeroným, sv. Augustin, sv. Řehoř Veliký a sv. Ambrož. Nad řečništěm jsou dvě stříšky. Pod první je zavěšena sv. holubice, symbol Ducha Svatého, ten měl vést kněze při kázání. Na stříšce jsou sochy čtyř evangelistů. Jsou to Marek, Lukáš, Matouš a Jan, uprostřed nich je Panna Maria Na druhé stříšce je socha Ježíše Krista. Součástí výzdoby je socha starozákonního Mojžíše, která ovšem byla na kazatelnu přidána později.
Presbytář
Chórové lavice
Chórové lavice pocházejí z roku 1786. Městská rada je zakoupila ze zrušeného kláštera v Olomouci. Tyto dubové tmavě mořené lavice patří mezi nejvzácnější památky tohoto kostela. Jde o jedny z mála zachovalých raně barokních chórových lavic na Moravě. Později byly podle nich zhotoveny ještě další dva kusy. Ty jsou nepatrně světlejší. Lavice jsou bohatě zdobeny barokní řezbou.
Erby
Když se podíváme nahoru na klenbu, můžeme na svornících vidět starobylé erby.
Od hlavního oltáře první, je erb pernštejnský – zubří hlava. Druhý erb patří manželce Vratislava z Pernštejna – Marii Manrigue de Lara y Mendoza.
Zajímavý vztah má k Prostějovu soška Pražského Jezulátka. Jedná se o malou voskovou sošku zobrazující Ježíše Krista v útlém dětství. Soška pochází ze Španělska, kde byla vyrobena kolem poloviny 16. století. Do Prahy se soška dostala v roce 1628, kdy ji se slovy „Mějte ji v uctivosti a dobře se vám povede“ karmelitánům u kostela Panny Marie vítězné na Malé Straně věnovala Polyxena z Lobkovic, která sošku dostala jako svatební dar od své matky, španělské šlechtičny Marie Manrique de Lara y Mendoza. Sošce začala být brzy přisuzována zázračná moc a je cílem tisíců poutníků z celého světa. Zvláštností je tradice oblékání sošky do různých oblečků a rouch.
A jaký vztah má Pražské Jezulátko k Prostějovu? Ze Španělska sošku přivezla šlechtična Marie Manrique de Lara y Mendoza, dvorní dáma Marie Španělské, manželky císaře Maxmiliána II. Spolu s nimi přicestovala do Českého království. Ve Vídni si za manžela vzala Vratislava II. z Pernštejna, který tehdy mimo jiné vlastnil také Prostějov. Měli spolu celkem 21 dětí (8 synů a 13 dcer), řada z nich však zemřela již v dětství. Marie Manrique de Lara y Mendoza pak tuto sošku darovala jako svatební dar své dceři Polyxeně.
Vratislav II. z Pernštejna řečený nádherný byl český šlechtic, diplomat a nejvyšší kancléř českého království. V roce 1554 se v Anglii zúčastnil svatby španělského krále Filipa II. s Marií Tudorovnou, dcerou krále Jindřicha VIII. Poté byl jako první český šlechtic přijat v Antverpách mezi rytíře řádu Zlatého rouna. Třetí je znak města Prostějova a poslední erb je Petra Turnovského z Tarnůvky.
Svícny
Po stranách hlavního oltáře jsou 3 metryvysoké mosazné svícny, darované farníkům kostela v roce 1904 továrníkem Karlem Wichterlem. Svícny jsou elektrické, 13 svíček symbolizuje počet apoštolů s Kristem.
Andělé
Barokní sochy Andělů Světlonošů drží v rukou roh hojnosti a štít.
Křtitelnice
Křtitelnice pochází z roku 1697 je jedinou renesanční památkou dochovanou v kostele. (je v pravé části presbytáře u hlavního oltáře).
Hlavy apoštolů
Hlavy apoštolů v presbytáři, které tvoří konzoly zkrácených přípor gotické klenby,jsou dílem již zmíněného sochaře Františka Bílka. Ten dvojice hlav apoštolů vytvářel 8. a 9. července roku 1906 do čerstvého betonového náhozu.
Fresky
Fresky v presbytáři zhotovil malíř Jano Köhler. Na levé straně můžete vidět velkou čtvercovou fresku, která znázorňuje sv. Václava na koni. Na protější straně si všimněte velké fresky znázorňující scénu Proměnění Páně na hoře Tábor. Pod těmito freskami jsou menší obdélníkové fresky, které znázorňují sv. Helenu, která nalezla ostatky sv. Kříže a byla matkou římského císaře Konstantina Velikého, požár Prostějova v roce 1697 a opata Božetěcha. Fresky na pravé straně presbytáře znázorňují smrt sv. Metoděje, dále sv. Prokopa a sv. Ludmilu se sv. Václavem.
Kostelní lavice
Lavice jsou původní z období před velkým požárem. Když začalo hořet, lidé vynášeli z kostela nejprve umělecky hodnotné věci – sochy a obrazy. Podle jedné z teorií následovaly kostelní lavice. Požár byl již však rozsáhlý a na lavice padaly rozžhavené uhlíky, které způsobily tyto hluboké důlky.
Kapacita kostela je přibližně 600 osob. A právě pro věřící, kteří neměli místo v lavicích, sloužily vysunovací stoličky. Dříve věřícím sloužily také ochozy, které mají kapacitu 100 osob.
Kostelní věž
Věž kostela je mohutná čtyřboká stavba na severozápadní straně kostela. Do výše dvou pater je obestavěna farní budovou. Současná podoba věže pochází z roku 1725. Věž však pochází z mnohem staršího období. Lze předpokládat, že základy současné věže jsou zbytkem původní věže z gotické tvrze ještě před stavbou kláštera augustiniánů.
Zdivo věže do výšky kostelní lodi je z lomového kamene s pískovcovými hranoly v rozích. Horní část věže je z cihel. Ve zvonici jsou čtyři okna a nad římsou hodinový ciferník. Věž je zakončena střechou tzv. dvojitou cibulí se dvěma polygonálními lucernami a makovicí s křížem.
Zvony
Soubor zvonů pochází z roku 1698, byly ulity rok po požáru.
Největším zvonem zde ve věži je sv. Kříž.
Váží asi 4,4 tuny, samotné srdce zvonu zváží 120 kilogramů. Je laděn v tónině „a“. Byl ulit v roce 1698 v Brně. Jedná se o významnou barokní práci a patří mezi největší a nejvzácnější zvony na Moravě. Na plášti zvonu můžete vidět znak Prostějova, reliéfy Kalvárie s Pannou Marií a sv. Janem a Madonu s Ježíškem.
Druhým zvonem je asi 1,3 tuny vážící sv. Anna a sv. Marie Magdaléna. Je v tónině „d“. Pochází z roku 1698 a pochází také z brněnské zvonařské dílny.
Původně byl druhým zvonem zvon zasvěcený sv. Cyrilu a Metoději, který se nedochoval, byl zrekvírován za 1. světové války pro vojenské účely. Pocházel také z roku 1698, v roce 1726 byl přelit a vážil dvě tuny.
Třetí zvon, snad z roku 1703 je zasvěcený sv. Floriánu a v současnosti je zavěšen ve věži kostela sv. Cyrila a Metoděje na Brněnské ulici. Své místo ve zvonové stolici pořád má.
Sv. Anna byla babičkou Ježíše Krista a maminkou Panny Marie. Patří k nejvíce uctívaným světcům. Samotné jméno Anna je hebrejského původu, v překladu znamená „milostiplná“ či „milá“.
Sv. Marie Magdaléna byla hříšnicí, které se zastal Ježíš Kristus a také jednou z žen, které doprovázely Krista. Společně s Ježíšovou matkou a sv. Janem byla přítomna Kristovu ukřižování. V lucerně věže jsou umístěny také dva cimbály, jako součást hodin z roku 1697. Váží 816 a 250 kg.