◀ Zpět na nedělník

Farnost Povýšení svatého Kříže

Nedělník při 1. neděli adventní 2. 12. 2018

Farnost Povýšení svatého Kříže Prostějov

Farnost sv. Petra a Pavla Prostějov

Farnost Mostkovice (kontakt viz Povýšení sv. Kříže)

V kostele Povýšení sv. bude během doby adventní nabídnuta aktivita s názvem „Adventní hrnec“. Každý, kdo má zájem o bližší seznámení s ostatními farníky, může do hrnce vhodit kontakt – vhození kontaktu znamená, že chci být pozván. Bližší seznámení znamená setkání u kávy a podobě v době vánoční. Od třetí neděle adventní si pak můžete kontakty z hrnce také brát – vzít si kontakt z hrnce znamená – chci někoho pozvat. Vhozením kontaktu do hrnce dáváte souhlas s tím, že si ho může někdo vytáhnout, pod podmínkou, že ho může použít jen k domluvě vánočního setkání.

PASTÝŘSKÝ LIST OLOMOUCKÉHO ARCIBISKUPA

K ADVENTU 2018

Drazí bratři a sestry,

vstupujeme do Adventu v roce, kdy na základě výzvy papeže Františka věnujeme zvláštní pozornost misiím. Při tom nemáme myslet jen na misie v zahraničí, ale i na ty v nejbližším okolí. V adventním čase se připravujeme na příchod Spasitele. Pokusme se letos připravit vánoční příchod Božího Syna nejen do svých srdcí, ale pomozme pro něho připravit cestu i do srdcí lidí kolem nás.

Rád bych upřímně poděkoval všem rodinám, které často zvou Pána Ježíše do svého středu jako vítaného hosta, které se společně modlí a společně chodí do kostela, kterým záleží na náboženské výchově dětí, a kde se taky společně snaží Bohu líbit.

Na druhé straně mě mrzí, když poměrně často slyším od kněží, že mnohé děti dnes nechodí do náboženství proto, že nemají čas, že mají moc kroužků. Ministranti nemohou přijít ani jednou týdně ve všední den ministrovat a děvčata zazpívat žalm, protože jsou moc unavení ze školy. Věřím, že jejich rodiče to myslí dobře a chtějí dětem dopřát to nejlepší, i když to třeba stojí hodně peněz. Ale o tyto rodiny si dělám vážné starosti. Jsou skutečně všechny ty kroužky pro děti důležitější než věčná spása? Žádný z rodičů si jistě nepřeje, aby jejich dětem chybělo štěstí, nebo skončily ve věčném zavržení. Bojím se ale, že někteří rodiče se tak soustřeďují na pozemské štěstí dětí, na svou kariéru, či budoucí kariéru dětí, že zapomínají na věčnost. Přitom přátelství s Bohem není jen věcí budoucnosti či věčnosti, ale současnosti. Ani dobrá výchova se nemusí vždy podařit, ale pokud dětem ani nenabídneme život s Bohem jako to nejdůležitější v životě, nemůžeme se později divit, že se tak zvaně spustí se špatnými kamarády. Odborné průzkumy ukazují, že za problémy s bulimií či anorexií, za užíváním drog, alkoholu, či za jinými závislostmi mladých často nejsou zlí kamarádi, ale nějaká chyba v rodině, ve vztazích, ve výchově.

Využijme letošního Adventu k tomu, abychom si ujasnili své hodnoty a případně

změnili svou praxi, pokud zjistíme, že cesta, po které dosud jdeme, nevede k tomu pravému cíli. Někdy zjistíme, že dítě má větší radost z toho, když mu věnujeme svůj čas, než z drahého dárku, nebo když se nemusí strachovat o rodinné zázemí a bezpečí kvůli rozpadu rodiny, když zakouší vzájemnou věrnou lásku obou rodičů. Jiné dítě bude šťastné, když dostane dalšího sourozence. Výchova je umění, ale může se mu naučit každý, kdo se nechá vychovávat Bohem.

Vím, že mnozí křesťanští rodiče mě dnes neslyší, protože v neděli v kostele nejsou. Proto prosím vás přítomné: Myslete na rodiny vašich přátel, či rodiče spolužáků vašich dětí a pokuste se s nimi promluvit, přátelsky je oslovit, vyměnit si s nimi zkušenosti a pozvat je mezi sebe. Takový misijní krok bude třeba připravit v modlitbě. Vezměte si

to jako adventní úkol. Jestli někomu pomůžete ke sblížení s Kristem, budou vaše Vánoce o to radostnější.

Ale nejde jen o děti. Kolik lidí v našem okolí bylo pokřtěno a kdysi i křesťansky vychováno, ale pak se vzdálili… Po letech by se i vrátili, kdyby je někdo pozval do farního společenství, přivedl do kostela či doprovodil ke svátostem. Považujte za svou křesťanskou povinnost se o ně zajímat a pomoci jim. I to jsou misie. I to patří k adventnímu snažení dětí, mládeže, dospělých i seniorů.

Připravujte cesty Pánu nejen do svého srdce, ale i k těm, kteří žijí kolem vás. Papež František zdůrazňuje, že všichni pokřtění jsou poslaní hlásat evangelium a dělit se o dar víry s těmi, kteří víru nemají. Letošní Advent prožijme v duchu misionářského poslání a začněme ve své rodině.

Chiara Lubichová jednou napsala: „Rodina je tajemstvím lásky. Nic jiného než láska rodinu neutváří, nespojuje a nečiní ji rodinou. A pokud rodina ve světě ztroskotává, je to proto, že chybí láska. Kde láska vyhasíná, tam se rodina rozkládá. Proto rodiny musejí čerpat tam, kde je zdroj lásky. Bůh ji vyprojektoval jako mistrovské dílo lásky, jako znak, symbol a typ každého jiného záměru. Pokud On rodinu vytvořil láskou, také On ji může láskou uzdravit. Pokud v srdcích členů rodiny žije tato láska, nerodí se neřešitelné problémy, netyčí se nepřekonatelné překážky a nemusejí se oplakávat nenapravitelné pády. Rodina se znovu stává krásnou, sjednocenou a zdravou, jakou ji Bůh zamýšlel.“

K pravému misijnímu snažení po celý Advent Vám ze srdce žehná

POSELSTVÍ NEMOCNÝM ADVENT A VÁNOCE 2018

Drazí přátelé, nezadržitelný čas nám opět přinesl vánoční svátky. Je krásné, že něco tak velikého smíme prožívat vícekrát, a snad s daleko hlubším pochopením než před lety. Poněvadž ve vánočním tajemství je člověk v kontaktu se samotným Bohem, který je nekonečný, je možno po celý život sestupovat vždy do hlubších vrstev. Zkuste uvážit, jak veliká musela být Boží láska k člověku, když vymyslel způsob, jak se stát jedním z nás – se vším, co lidské bytí obnáší, s výjimkou hříchu. A myslel na to už na počátku lidských dějin, při stvoření člověka a jeho pádu do hříchu. Už tehdy měl v mysli ženu, která se stane matkou Bohočlověka. Počátek jeho lidského bytí byl čirým projevem Boží moci. Působením Ducha Svatého byl v lůně Panny Marie počat člověk, s nímž byla druhá božská osoba, Syn, navždy spojena. Tento Bůh a člověk v jedné osobě se po 9 měsících narodil v Betlémě a Maria s Josefem jako první směli svého Pána a Boha vzít do své náruče. To je to tajemství, které vždy znovu smíme promýšlet v té překrásné modlitbě Anděl Páně, která je vpravdě adventní i vánoční modlitbou.

Už i toto tajemství ale v sobě skrývá odkaz na kříž. Počínaje Mariinou bolestí, když Josef pojme úmysl dát jí propustný list, než je informován andělem o tajemství. Potom 130 km náročné cesty do Betléma v pokročilém těhotenství; narození Ježíše ve chlévě; proroctví Simeonovo: „On bude znamením, kterému se bude odporovat a tvou duší pronikne meč.“ Potom útěk do Egypta a bolest nad vražděním betlémských chlapců. Dřevo jesliček jako by předznamenávalo dřevo kříže. Jako by spojení lásky a utrpení bylo jakýmsi pravidlem. Je tomu tak, koneckonců, i při zrození nového člověka.

Tak je, drazí přátelé, možno uchopit i Vaše trápení, Vaše nemoci. Je možné je snášet bez víry, je však také možné je nést ve spojení s naším trpícím Pánem, s naší bolestnou, nebeskou Matkou, Pannou Marií, jako účast na Ježíšově utrpení pro spásu lidí. Jistě se Vám dostane také vánočního sv. přijímání; ve mši svaté je také kus Vánoc, když se náš Pán při proměňovacích slovech zrodí na oltáři, kus Vánoc je také ve svatém přijímání, když náš Pán přijde do našeho srdce a ono se stane vpravdě Betlémem, domem Chleba (hebr. bét lechem = dům chleba). Vždyť náš Pán o sobě prohlásil: „Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe.“ Až k tomu dojde, zkuste se pomodlit tuto překrásnou modlitbu Benedikta XVI., kterou pronesl u Pražského Jezulátka. Já se ji modlím po sv. přijímání každý den.

„Pane Ježíši, máme tě před sebou jako dítě, a věříme, že jsi Boží Syn, jenž se stal člověkem působením Ducha Svatého v lůně Panny Marie. Podobně jako v Betlémě, i my spolu s Marií a Josefem, anděly a pastýři, se ti klaníme a vyznáváme, že jsi náš jediný Spasitel. Stal ses chudým, abychom my zbohatli z tvé chudoby, dej, ať nikdy nezapomínáme na chudé a na ty, kdo trpí. Ochraňuj naše rodiny, žehnej všem dětem celého světa a dej, ať nám vždy vládne láska, kterou jsi přinesl, aby činila náš život šťastnějším. Dopřej všem lidem, Ježíši, aby porozuměli poselství Božího narození, aby pochopili, že jsi přišel darovat celé lidské rodině světlo, radost a pokoj. Neboť Ty jsi Bůh, a žiješ a kraluješ s Bohem Otcem, v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků. Amen.“

Váš biskup Antonín Basler společně s arcibiskupem Janem Graubnerem, biskupem Josefem Nuzíkem a emeritním biskupem Josefem Hrdličkou

Milí nemocní přátelé, advent a Vánoce jsou období, která nám připomínají události ze začátku života Pána Ježíše, ve kterém hraje pochopitelně podstatnou roli jeho maminka. Tyto události, ve kterých poznáváme, že Pán Ježíš nám byl podobný ve všem, kromě toho, že se nedopustil žádného zla, si oživujeme v růženci. Přečtěte si, co o růženci píše v knize Setkání s Marií Guy Gilbert – kněz pařížského podsvětí.

Růženec je rozjímání o dvaceti zásadních okamžicích Ježíšova života, které prožívá také jeho Matka. S růžencem můžeme rozjímat o Kristově životě a o nejzávažnějších momentech v životě jeho Matky. Je to skvělé rodinné album. Střídá se v něm radost s utrpením a končí nádherným oslňujícím světlem: vzkříšením.

Otevřme rodinné album Panny Marie

a uvažujme o velkých okamžicích jejího života! Vzývejme ji v modlitbě růžence.

Mějme stále v kapse „růžencové kolečko“, které nám ulehčí kdykoliv a kdekoliv říkat prostě jako dítě: „Zdrávas, Maria…“

Jednou z námitek proti růženci je tvrzení, že je to „omílání stále stejné modlitby, což unavuje a člověk při tom pak myslí na jiné věci“. Myslím si ale, že opakuješ-li modlitbu „Zdrávas, Maria“ soustředěně, pak, i když se občas v mysli odchýlíš, zůstáváš v proudu, v dechu lásky, který tě nese a oživuje. Růženec tě tak uvádí do povznášejícího ovzduší. Modlitba totiž nepřitahuje nebesa k zemi. Je to povznesení tvého srdce k Bohu, který ví lépe než ty, co potřebuješ.

Bůh vždycky vykonal velké věci s malými a bezvýznamnými. Nedává přednost „hrdinům“, jako je Rambo nebo Schwarzenegger. V televizi vidíš chlapy svalnaté, pěkné na pohled, jak překonávají všechna nebezpečí a překážky. A ty jim věříš! Sdělovací prostředky ti říkají: „Nejsi-li krásný ani prachatý, ani svalnatý, mimořádně inteligentní, platíš za blbce.“ Bůh si však naštěstí počíná jinak! Pokud měl člověk milující mámu, něžnou, pozornou, vždycky k dispozici, mazlivou, ráznou i laskavou, spravedlivou a schopnou říci i „ne“, dostal tak parádní výbavu. Moje máma je taková. A taková byla Maria. Jestli ale tvá matka nebyla taková, jakou jsi chtěl mít, tím spíše a více se obracej k Marii!

Mons. Bohumír Vitásek, biskupský delegát pro pastoraci nemocných