Farní kostel Povýšení svatého Kříže

Nacházíte se v prostředí, ze kterého můžete vnímat historii několika staletí. Postupujme tedy tak, jak čas v chrámu ubíhal.

Na místě, kde se nacházíme, stávala původně obranná tvrz s kostelíkem sv. Kříže. Obě stavby však byly zničeny za válek moravských markrabat.

Až roku 1391 založil Petr z Kravař klášter Navštívení Panny Marie u Alžběty v horách. Do Prostějova pozval augustiniány z Roudnice nad Labem. Ti postavili nový klášter a kostel ve stylu vrcholné gotiky, podle vzoru kláštera v Roudnici. Tím se posílila prestiž a význam města; pozvedl se jeho kulturní a duchovní život. Klášter byl založen pro dvanáct řeholníků v čele s proboštem. Probošt byl v klášteře nejvyšší autoritou, druhým představeným byl převor.

Kostel v průběhu dějin postihlo několik pohrom různého druhu. Roku 1430 to byly, za složité politické situace, husitské války. Tehdy byl ještě zcela nedokončený kostel a klášter zničen a vypálen. Proto se nám z původní gotické podoby dochovalo velmi málo.

Po husitských válkách patřila většina obyvatel Prostějova k utrakvistům — kališníkům. Ti neměli zájem na opravě katolického kostela. Využili pouze zbytky svislého zdiva kostelní lodi. Vznikla tak místo trojlodního kostela jednolodní síň s rovným dřevěným malovaným stropem. Zničený presbytář — prostor u hlavního oltáře — oddělili zdí.

Až v letech 1586–1588, po napomenutí hejtmana Petra Turnovského z Tarnůvky, se přešlo k důkladnějším opravám kostela. Zeď oddělující loď od presbytáře byla zbořena a kostel dostal 158 let po zničení novou gotickou podobu. Kostel byl zasvěcen sv. Kříži a utrakvistům sloužil sto let. V roce 1622 vrátil kníže Karel z Lichtenštejna kostel katolické duchovní správě. Další katastrofou byla třicetiletá válka, kdy bylo město opuštěné a vyrabované Švédy.

Největší pohromou však byl obrovský požár v roce 1697, který zasáhl téměř celý Prostějov. Z kostelní lodi zůstaly stát pouze holé zdi. Presbytář ovšem zůstal zachován, klenba i krov požár přestály.

Kostel nutně potřeboval novou přestavbu. Zdivo lodi by neuneslo zatížení klenbou, a proto byly do kostela vestavěny pilíře, které nesou barokní klenbu; proti nim stojí venkovní opěrné pilíře gotické. Vznikly tak boční kaple a také galerie ve výšce kůru. Vysoká gotická okna byla galerií rozdělena, většina oken na severní straně kostela byla zazděna.

Při požáru byl zázračně ušetřen pouze dřevěný kříž. Kostel byl přesvěcen na titul Povýšení sv. Kříže a zázrakem uchovaný kříž byl přenesen na hlavní oltář, kde se nachází již po tři staletí.

Kostel je jednolodní, 50 metrů dlouhý, 14 metrů široký a výška lodi je téměř 18 metrů. Loď je od presbytáře oddělena vítězným obloukem s freskou Krista Vládce (Pantokrator) ve štukovém rámu.

V současnosti se do kostela vchází ze severní strany. Dříve tomu však tak nebylo — do chrámu se vcházelo ze západní strany. Po ničivém požáru v roce 1697 byl hlavní vchod přesunut do těchto míst. Na severní a jižní straně je kostel uzavřen štítovými gotickými stěnami.

Kostelní loď má strmou sedlovou střechu. Po pravé straně vidíte věž kostela, nejstarší část kostela a zároveň původní část gotické tvrze, která zde kdysi stávala. Střecha věže je barokní. S kostelem sousedí budova fary, jejíž fasádu zdobí pamětní deska významnému místnímu faráři Karlu Dostálu‑Lutinovi, který pro obnovu kostela na počátku 20. století získal významné umělce.

Presbytář má gotickou žebrovou klenbu. Vitráže v oknech pocházejí z konce 19. století. Vitrážových oken je zde sedm, jedno je z poloviny zazděné, zazděné je i okno za hlavním oltářem.

Předsíň, kterou za chvíli budeme procházet, je renesanční přístavbou. Římsa nad hlavním vchodem je zhotovena ze starých náhrobních desek pocházejících ze zrušeného hřbitova bývalého Rajského dvora. Vstupní dveře jsou barokní, bohatě vyřezávané a zdobené kováním.

Po levé straně je skupina přístavků, která kdysi tvořila tzv. Kalvárii. Přístavky pocházejí z doby po roce 1622, kdy zde byla obnovena katolická duchovní správa, a dříve je vyplňovaly sochy připomínající Kristovo utrpení a smrt na kříži.

V největším výklenku bývalo dříve sousoší Poslední večeře Páně; to se v současnosti nachází na hlavním oltáři kostela sv. Petra a Pavla. Nyní je zde umístěna barokní socha Panny Marie Křtinské z výklenku jednoho domu na Žižkově náměstí.

Památník obětem 1. světové války pochází z roku 1919. Jeho autorem je akademický sochař František Bílek. Pískovcový reliéf, který sochař vytesal za pouhé čtyři dny, znázorňuje sv. Václava v knížecím rouchu. Toto dílo je hodnoceno jako jedno z nejlepších Bílkových děl.

Ve výklenku byly dříve sochy Kristus na hoře Olivetské a Loučení s Pannou Marií (pro špatný stav jsou odstraněny). V bočním výklenku Žalář Krista Pána se dochovala původní barokní socha spoutaného Krista. V Božím hrobu je socha mrtvého Ježíše Krista zabaleného v plátně.

Okno sv. Antonín a sv. Anna vytvořila Zdenka Vorlová‑Vlčková. Tato umělkyně studovala malířství ve Vídni a jako první Češka zde složila státní zkoušku. Většina vitráží je secesní a pochází ze začátku 20. století.

Významným uměleckým dílem kostela je křížová cesta Františka Bílka, dalšího umělce pracujícího na pozvání Karla Dostála‑Lutinova.

Více o křížové cestě

Hlavní oltář je nejstarším oltářem ve farním kostele. Po obnovení katolické duchovní správy byl upraven ke katolickým bohoslužbám, avšak za třicetileté války byl zničen. Obnovený oltář přestál velký požár; po požáru na něj byl umístěn zázračný kříž a sochy Panny Marie a sv. Jana. V roce 1759 byl nahrazen novým, mramorovým. Tvůrcem oltáře je Jan Ležatka z Kroměříže. Sochařská výzdoba je ze dřeva, některé části jsou z kovu. Sloh je barokní a výška oltáře je 15 metrů.

Ve spodní části je sarkofágová mensa. Za ní je umístěn skříňový mramorový svatostánek, ve kterém se uchovávají proměněné hostie — Nejsvětější svátost oltářní. Na svatostánku jsou dva andílci se svícny. Napravo a nalevo od svatostánku jsou dvě stále se modlící postavy andělů cherubů. Retabulum na vysoké podnoži tvoří pět sloupů s korintskými hlavicemi, které nesou kladí s baldachýnem završeným korunou. O střední sloup je opřen dubový kříž o výšce 593 centimetrů. Tělo Krista ze 17. století je v životní velikosti; povšimněte si jeho neobvykle svěšené hlavy doprostřed ramen.

Kolem horní části kříže je dvojitá svatozář. Vedle kříže jsou umístěny dvě postavy v nadživotní velikosti z roku 1703: na levé straně Panna Maria, napravo svatý Jan. Na okrajích podnože retabula jsou dvě sochy andělů — jeden drží kopí, druhý houbu napíchnutou na třtině, což jsou atributy Kristova umučení.

Pod baldachýnem je postava Boha Otce, neseného čtyřmi anděly, na oblacích se žezlem a zeměkoulí. Nad ní se vznáší holubice představující Ducha svatého.

• Betlém farního kostela
• Jeruzalém — velikonoční podoba betléma
• Křížová cesta Františka Bílka
• P. Karel Dostál‑Lutinov